Zelená je barvou stvoření a naděje, stejně jako v přírodě vzešlá zeleň slibuje úrodu, symbolika zelené je Kristovo zmrtvýchvstání a naděje na náš nový život věčný. Je užívána v liturgickém mezidobí - neděle i všední dny, na které nepřipadá závazná památka svatých. 

Bílá je barvou čistoty, nevinnosti a vnitřní radosti. Používá se proto v době vánoční a velikonoční. Je to barva, která vyjadřuje čistotu panenství, proto je také barvou Panny Marie - Královny všech panen. Užívá se také při památkách a svátcích svatých, kteří nejsou mučedníky, a při slavení tajemství Páně - Poslední Večeře Páně, Nanebevstoupení Páně, Proměnění Páně, apod.

Červená barva je barvou krve, ohně a lásky. Používá se proto při památkách a svátcích mučedníků. Mučednictví je od prvopočátku církve považováno za nejvyšší svědectví lásky a věrnosti Kristu. Dále se používá při oslavě Kristova utrpení, tedy na Květnou neděli a Velký pátek - v obojím případě se zpívají (čtou) pašije.

Červená je také barvou Ducha Svatého, který na apoštoly sestoupil v podobě ohnivých jazyků, a který je vyjádřením a uskutečněním lásky mezi Otcem a Synem. Proto ji užijeme o slavnosti Seslání Ducha Svatého a při všech votivních mších svatých k Duchu Svatému.

Fialová barva je barvou naděje a pokání. Obojí spolu vnitřně úzce souvisí. Rozhodneme-li se činit pokání, je to proto, že máme naději na odpuštění, milosrdenství, a také na možnost vlastního obrácení a nápravy. Snad také proto figuruje právě tato barva na samém počátku liturgického roku - tedy adventu, a provází nás též dobou postní.